Odeslat stránku e-mailem

Navigace

Obsah

Historie obce

Velká Hleďsebe, Malá Hleďsebe a Klimentov

Obec Velkou Hleďsebi tvoří tři části (bývalé samostatné obce) - Velká Hleďsebe, Klimentov a Malá Hleďsebe. Z nich Velká Hleďsebe a Klimentov leží uprostřed  Hleďsebské plošiny v průměrné nadmořské výšce 550 m n.m. Plošina je obklopena lesy a oteMapavřena na jih. Malá Hleďsebe leží stranou, v nadmořské výšce 577 m n.m. a 2 km jihozápadně od Velké Hleďsebe. Klimentov leží 200 metrů severně od Velké Hleďsebe a obě sídla dnes prorůstají. Katastrální hranicí mezi nimi býval Hleďsebský potok, dnes je hranice poněkud posunuta.
Velká Hleďsebe (kostel) leží na 49°57"39´ severní zeměpisné šířky a na 12°40"17´ východní zeměpisné délky. 
Sousední sídla jsou ve všech směrech: na západě Sekerské Chalupy a Stará Voda, na jihozápadě Krásné a Tři Sekery, severně Valy, východně Mariánské Lázně, jihovýchodně Hamrníky a na jihu Drmoul, patřící k nejstarším sousedům. Až do 20. století patřily obě Hleďsebe i s Drmoulem pod farní centrum v Trstěnicích.
O nejstarší historii Velké a Malé Hleďsebe nemáme žádné přímé zprávy. Veškeré doklady o stáří zdejších obcí shořely při požáru hradu Tachova, pod který obě Hleďsebe patřily až do roku 1606 (Klimentov v té době dosud neexistoval).

Nejstarší písemné zprávy o Hleďsebích 
V deskách zemských se nacházejí nejstarší písemné zprávy o zdejších Hleďsebích. Nejstarší známá je z roku 1587. Jí se potvrzuje, že k tachovskému hradu je příslušná „ves Sychdichffír a rybník v Sychdychfíru ..." (citace ukazuje nejednotnost psaní názvu!).   
V roce 1605 se uvádí v tachovském urbáři lenní pán Hans Bartl Širtyngar, který platil na sv. Martina na hrad Tachov daň 30 grošů za poddané v Malé Hleďsebi a 1 kopu 52 grošů za poddané ve Velké Hleďsebi. Již v urbáři z roku 1555 mohly být  zmiňovány obě Hleďsebe.
V deskách zemských je další zápis z roku 1606. Tehdy císař Rudolf II., tlačen finanční tísní, vyčlenil obě Hleďsebe od svého hradu Tachov a prodal je uvedenému Širtyngarovi. Podle českého zápisu císař prodává  „... ves řečenou  Maley hleďsebe, v řeči německý Klein sich dich für, item druhou ves řečenou Doleyssi hleďsebe, kteráž se  v řeči německé Gross sich dich für jmenuje, i s krčmou svobodnou ..., též  s kusem lesa, kterýž leží nad vesnicemi Malým a Doleyssym hleďsebe, jináč v německý řeči Klein a Unter sich dich für ...
Původní znění české listiny je velmi významné. Dovídáme se, že gramaticky byly obě Hleďsebe maskulina, nadto Velký Hleďsebe se jmenoval „Dolejší“ a adjektivum kolísalo pak mezi Velký a Dolejší (v němčině mezi „Gross" a „Unter"). U druhé obce byl název vždy Malej Hleďsebe („Klein"). Názvy české i německé byly rovnocenné. Nabytého majetku užíval Hans Bartl Širtyngár 21 let.
Protože se zúčastnil na straně zimního krále Fridricha Falckého povstání proti císaři Ferdinandovi II., byl mu majetek v roce 1627 konfiskován a prodán bratřím Johannu Reinhardtu a Wilhelmovi Metternichům.
Tím se hranice mezi panstvím tachovským a kynžvartským přesunula přes Kosí potok až na  hranici Drmoulu. Novým hraničním potokem panství se stal propříště Mýtní potok (Mautbach) a na něm Mýtní rybník (Mautteich). To byl onen, v roce 1587  v deskách zemských zmiňovaný,  „rybník v Sychdychfíru".
K názvu obce Hleďsebe
Antonín PROFOUS vysvětluje název obce jako imperativ. Česky zněl „Hleď sebe!" a pocházel od slovesa „hleděti si sebe" (Měj se na pozoru!, Vyvaruj se!). Stejný význam mělo německé „Sieh dich für!", pocházející od slovesa  „sich sehen" (sich hüten, sich vorsehen). České i německé jméno bývalo dáváno osadám podle nějakého příběhu, obvykle vznikalo u sousedů, varujících, aby se lidé před nimi měli na pozoru, že jde o místa, kde žijí lidé nebezpeční.
Název zdejších dvou obcí se objevil písemně v roce 1587 jako „Sychdychffír", krátce poté v roce 1606 jako „Doleyssi Hleďsebe" a „Malej Hleďsebe" (německy „Gross" a „Klein" Sich dych für). Česká verze pak v písemnostech mizí a objeví se až roku 1854 jako rovnocenný souputník německého úředního názvu „Siehdichfür" - „Hleďsebe".
Před vstupem do nebezpečného lesa velitel zavelel strážím „Gib acht!" (Dej pozor!), aby se připravily k možnému boji. Když vyšla karavana z lesa, dostaly stráže  povel „Sieh dich für - Hleď sebe!" Tyto varovné povely se později staly názvy samot - samota Pozorka (Gibacht) a ves Hleďsebe (Siehdichfür). V dnešní Velké Hleďsebi na samém okraji lesa stávala krčma, která dostala tento název. Stará pověst podrobně popisuje událost, která se tu přihodila.
Již bylo uvedeno, že jméno Hleďsebe bylo v češtině mužského rodu (Velký a Malý Hleďsebe). Adjektiva „Velký" a „Malý"  od počátku rozlišovala dvě části původně jedné obce podle velikosti. Větší část ležela doleji, proto se jí v češtině říkalo také „Dolejší". Ale v 15. či 16. století to již byly zcela samostatné vesnice, ale velikostí se nelišily tak výrazně  jako dnes.
Velká Hleďsebe - 1910 tu žilo 1 645 německých obyvatel a byla dvojjazyčná (má starý český i německý název).
Malá Hleďsebe je dnes částí obce Velké Hleďsebe - 1910 tu žilo 172 německých obyvatel a adjektivum „Malá" sloužilo a slouží k odlišení od své větší sestry. Byla rovněž dvojjazyčná (český i německý název).
V roce 2001 měla správní obec Velká Hleďsebe (společně s Klimentovem a Malou Hleďsebí)  2 124 obyvatel.
Klimentov (Klemensdorf) je jediná obec v Čechách toho jména. Vznikla roku 1784.  Antonín PROFOUS potvrzuje, že „ves byla pojmenována podle knížete Klimenta Metternicha, který zdědil kynžvartské panství roku 1804 (Clemens Wenzel Lothar von Metternich-Winneburg).

Nejstarší zpráva o počtu obyvatel z roku 1651 je v soupisu poddaných podle víry, tehdy nařízeném nejvyššími orgány k zjištění počtu nekatolíků. V soupisu se uvádí za obě Hleďsebe počet 217 osob. Soupis poddaných tu nerozlišuje dvě Hleďsebe. K tomu bylo třeba připočítat asi 10 % čeledě, tj. celkem zde žilo 228 osob.  Na novém panství Kynžvart to bylo po Kynžvartu, Žandovu a Staré Vodě nejvíce.
CihelnaV roce 1854 byl stanoven úřední název obce: německy „Gross Siehdichfür", česky „Dolejší Hleďsebe" (v roce 1916 se změnilo Sieh- v Sich-). Už koncem 19. století se podle německého „Gross" objevuje i český název „Velká" místo úřední „Dolejší". Ač byla obec samostatnou katastrální obcí, patřila dlouho k politicko-správní obci Kynžvart a církevně náležela tradičně po staletí pod farnost Trstěnice, tj. k farnímu kostelu sv.Víta v Trstěnicích. V trstěnickém kostele byli Hleďsebští křtěni, oddáváni, pohřby se konaly na hřbitově kolem svatovítského kostela, až mnohem později na nově založeném hřbitově v Trstěnicích, kde měli Hleďsebští své oddělení až do roku 1906. Tehdy vznikl ve Velké Hleďsebi samostatný lokální hřbitov na okraji obce. Ve stejné době byla postavena i hřbitovní kaple.

Orts-Repertorium (statistika podle sčítání lidu 1900)
VELKÁ HLEDSEBE byla katastrální a místní obec se 100 domy a 1068 obyvateli, samota Kieselmühle, farnost Trstěnice (Neudorf), pošta Mariánské Lázně. Na soudním okrese Kynžvart byla Velká Hleďsebe čtvrtou největší obcí. Početnější byl jen Kynžvart (2039 osob), Dolní Žandov (1411 osob), Stará Voda (1076 osob).
MALÁ HLEDSEBE se uváděla jako místní obec s 28 domy a 195 obyvateli, farnost Trstěnice (Neudorf), pošta Drmoul.
KLIMENTOV se uváděl jako katastrální a místní obec se 71 domy a 699 obyvateli, samota Kieselhof, farnost Trstěnice (Neudorf), pošta Mariánské Lázně. Na soudním okrese Kynžvart byl  Klimentov  počtem obyvatel na osmém místě
V roce1921 měla VELKÁ HLEĎSEBE 1 640 obyvatel a novou četnickou stanici. O deset let později, sčítání lidu z 1. prosince 1930 vykázalo 2 054 osob. MALÁ HLEĎSEBE r.1921 se 166 obyvateli. Při sčítání lidu 1. prosince 1930 počet obyvatel stagnoval na 165 osobách. KLIMENTOV se uváděl (1921) se 711 obyvateli. Při sčítání lidu 1. prosince 1930 počet  obyvatel stagnoval a bylo zde celkem 705 osob.
Hleďsebský pseudorománský kostel svaté Anny byl postaven v letech 1908-1911 mariánskolázeňským Kostelstavitelem Josefem FORBERICHEM. Je to cihlová stavba s dekorativní architekturou v omítce. Půdorys kostela sleduje basilikové schéma o třech lodích a s transeptem (příčnou lodí) před oltářištěm, které je uzavřeno pseudorománskou kruhovou apsidou. (Výrazná příčná loď dává půdorysu křížový ráz.) Oltářiště je sklenuto valenou klenbou – nese klenutý strop. Nad transeptem a nad hlavní chrámovou lodí jsou ploché kazetované stropy z přírodního dřeva. Postranní lodi mají v nadstavbě prostorné empory (tribuny). Kazatelna je v ro-maneskním stylu. Je to kamenické dílo kamenického mistra Böhma z Heřmanova u kláštera Teplá. Věž-zvonice je umístěna nad hlavním vchodem do kostelního čela.
Catalogus cleri (1928) uváděl obce Velkou a Malou Hleďsebi a Klimentov, stále ještě patřící k farnosti Trstěnice (děkan Leopold Wallner ze Salzburku), přestožeŠkola ve Velké Hleďsebi stál již lokální kostel sv. Anny; pod patronací kláštera premonstrátů v Teplé.
Velká Hleďsebe, vzdálená 5,2 km od Trstěnic, měla vlastní sedmitřídní německou školu a 1 menšinovou školu českou. V obci žilo 1 635 římskokatolíků a 4 evangelíci, 1 občan čsl. vyznání. Malá Hleďsebe měla jednotřídku a 166 římskokatolíků; Klimentov 708 řimskokatolíků a 3 evangelíky.

Letiště ve Velké Hleďsebi
Julius ARIGI (1895-1981) se objevil na mariánskolázeňském nebi jako nečekaný posel dosud neznámé letecké dopravy.
V září 1919 přiletěl z Rakouska na vlastním vysloužilém dvousedadlovém letadle a přistál na louce ve Velké LetištěHleďsebi  v místech za vilou Ernou, kde je provozovna Údržby silnic. Přiletěl se svým přítelem RUSSEM a předváděli tu nad hleďsebskou prádelnou akrobatické kousky, při nichž publikum tajilo dech. Na této louce v blízkosti Kosího potoka zřídil provizorní letiště a postavil tu dřevěný  hangár. Překvapoval město lety od horizontu  k horizontu a stal se průkopníkem  letecké dopravy v Mariánských Lázních.
Nejprve založil letiště ve Velké Hleďsebi, po dvou letech druhé letiště na Panských Polích, později navrhl třetí letiště ve Sklářích. Netradiční letecká doprava zvyšovala počty lázeňských hostů z domova i z ciziny. 
Julius Arigi se zasloužil o to, že se Mariánské Lázně staly ve dvacátých letech minulého století druhým největším centrem letecké dopravy v Československu.

Po připojení k Německu (1939)
Po připojení Sudet k Německu při sčítání lidu 17.května 1939 VELKÁ HLEĎSEBE měla 1958 obyvatel, MALÁ HLEĎSEBE 149 obyvatel a KLIMENTOV  655 obyvatel.

Obyvatelstvo v době dosídlování (1947)
Po skončení války v květnu 1945 začalo české osídlování a pokračovalo po odsunu Němců (1946). Velká Hleďsebe měla při sčítání lidu k 22. květnu 1947 celkem 838 nových dosídlenců, Malá Hleďsebe 33 nových dosídlenců, Klimentov 244 nových dosídlenců. Dosídlení využilo 1115 osob.   

Zástavba Velké Hleďsebe
Původní zástavba Velké Hleďsebe byla kolem staré svobodné krčmy (dnes hotel Růžek). Ačkoliv je možné, že Náveszáklad vsi byl okrouhlicový, dnes bychom v zástavbě jen těžko hledali důkazy k tomuto tvrzení. Ani první očíslování dvorů a stavení ze sedmdesátých let 18. století neprozrazuje víc než tehdejší silniční tvar obce.  
Velkou Hleďsebí procházela hlavní c.k. poštovní cesta z Plzně přes Planou do Chebu. Silnice sem vedla z Drmoulu ke svobodné krčmě na návsi a pokračovala stále severojižním směrem (rovně) lesem na Starou Šanci (Alte Schanz, dnes Valy) a dál na Starou Vodu (kdysi významné tržiště). Odtud vedla přes Dolní Žandov do Chebu. Dnešní tříproudá asfaltka přes Pozorku ještě neexistovala a ani její předchůdkyně - Metternichova rovná silnice (se stoupáním a prudkým klesáním – tzv. houpačka) z Hleďsebi do Staré Vody - není stará. Budovala se v letech 1820-1826 a teprve po roce 1826 se začalo jezdit po dnešní trase.    
Stará poštovní silnice z Plzně do Chebu ovlivnila už v časné době přeměnu původní okrouhlice na protáhlou silniční ves - před více než pěti sty lety. Nevelká vesnice dostala velmi brzy obraz typické silnicovky.

Podklady zpracoval pan BUCHTELE Zdeněk